V minulém dílu našeho seriálu o tom, jak začít se sportovním lezením, jsme se věnovali možnostem a vybavení. Dnes se podíváme trochu hlouběji na samotnou techniku, fyzičku, předpoklady pro lezení a správný přístup k lezení jako sportu především pro radost z pohybu.
Lezení je komplexní a bezpečný sport úplně pro každého, zejména to vnitřní na umělé stěně. Je to ostatně poznat z toho, jak se pravidelně zaplňují lezecká centra lezci různých věkových kategorií a výkonnostních tříd.
Něco málo o technice
Vše, co potřebujete do svých lezeckých začátků vědět, se dá shrnout do několika málo vět. Lezení je přirozený pohyb, ke kterému používáme hlavně ruce a nohy. Na umělé stěně se pak pohybujeme po tzv. chytech a stupech. Chyty jsou určené pro chytání, tedy držení, na stupy pak stoupáme. Chyty a stupy jsou různých tvarů a velikostí a nejlépe si techniku držení a stoupání vyzkoušíte v praxi.
Základním principem lezení je princip 3 opěrných bodů. Naše tělo má takové body minimálně 4 — levá a pravá ruka, levá a pravá noha (špička). Pokud se chceme posouvat z místa na místo, tj. obvykle stoupat vzhůru, musíme jeden z těchto bodů uvolnit, abychom ho přesunuli dále. Tedy když budeme chtít pravou rukou uchopit vzdálenější chyt, musíme se jí pustit a v tu chvíli nám zbydou právě ony 3 opěrné body. V této pozici musíme udržet maximální balanc, abychom spotřebovali co nejméně fyzické energie. Pak střídáme ruce a nohy a vylezeme tak svou první cestu až nahoru k tzv. topu — samozřejmě jištěni jističem na laně. :-)
Předpoklady pro lezení a fyzička
Často se při pohledu na jiné lezce či lezecké závody zdá, že jde o celkem snadný sport a vlastní šplhání, které je nám geneticky předurčeno, nepředstavuje skoro žádnou námahu. Bohužel po první zkušenostech zjistíte, že tomu tak úplně není. Každý z nás má samozřejmě trochu jiný fyzický fond, ale nezapomínejme na to, že lezení není jen o síle. Kdyby tomu tak bylo, lezli by jen velmi osvalení jedinci. Většinou tomu je však naopak. Ne, že by úspěšní lezci neměli svaly, zároveň se ale snaží udržet tělesnou hmotnost co možná nejnižší, protože všechnu masu navíc si pak nesete s sebou v cestách. Zkrátka každé kilo se počítá. Proto bývají ti nejschopnější lezci a lezkyně spíše štíhlí a šlachatí.
Mnohem důležitějším předpokladem pro lezení než síla je vytrvalost. V praxi to znamená — jak dlouho vydržíte v nějakém optimálním tempu lézt, tj. zjednodušeně kolik cest dané obtížnosti vylezete za sebou (v rámci tréninku, za den atd.). Ti, kdo se velmi rychle unaví, na tom budou hůře než ti, kteří vydrží lézt dlouho. Fyzičku a vytrvalost pro lezení získáte nejlépe samotným lezením, ale další pohybové aktivity jako běh, jízda na kole, různé workouty apod. vám při lezení určitě pomůžou.
Správný a zdravý přístup k lezení
Často se stává — hlavně v případě talentu a rychlého progresu — že vás lezení chytne natolik, že mu naprosto propadnete. Pak do lezení tzv. „bušíte“ hlava nehlava a časem přestanete poslouchat svoje tělo, které dříve, či později zahlásí nějaké nadcházející problémy se svalovým a šlachovým aparátem. Lezení je silová disciplína, která zkrátka zatěžuje celý pohybový aparát. A začátečníci, kteří zatím nevědí, jak se do různých pozic optimálně srovnat tak, aby se nezranili (vážněji nezranili, modřiny, škrábance a odřeniny jsou běžné), lezou často do úplného vyčerpání a bolesti. A tak přicházejí první lezecká zranění z přetrénování, bolesti namožených a natržených svalů, v horším případě natržená šlachová poutka v prstech či vazy...
Pokud chcete lézt správně a zdravě a zároveň se postupně zlepšovat, nepřehánějte zpočátku intenzitu svých tréninků. Vše má svůj čas. Velký rozdíl je v tom, zda začínáte v 8 letech, ve 20 letech, nebo po čtyřicítce. Lezte zkrátka pro radost a výsledky se dostaví samy.
Česká republika
