Nejen díky olympiádě a Adamu Ondrovi se z lezení a zejména toho sportovního stal fenomén, který dnes provozuje čím dál více lidí všech věkových kategorií. S rozmachem tohoto zajímavého, relativně bezpečného a také fyzicky celkem náročného sportu stojí ruku v ruce osvěta. My se v naši první části budeme věnovat možnostem a potřebnému vybavení.
Lezení a šplhání po čemkoli je pro člověka tím nejpřirozenějším pohybem. Bez jakékoli nadsázky a ironie máme lezení přímo zakódované v naši DNA — vyvinuli jsme se přeci jen jako druh z opice. V naší české novodobé historii jsou základy lezení už ve cvičeních národního obrozence Miroslava Tyrše, který s dalšími navázal na pojetí šplhu jako přirozeného prostředku ke zlepšování tělesné zdatnosti podle Georgese Héberta a jeho knihy Rozumná tělesná výchova ze začátku 20. století. Tolik z dějin tělesné výchovy a sportu, teď se pojďme věnovat praktickým otázkám lezení.
Zdroj: Lezeme a šplháme, Grada 2008
Kde je nejlepší začít?
Narozdíl od našich předků nemusíme šplhat po vysokých dřevěných konstrukcích bez jištění jako v dobách Tyrše. Existuje množství vnitřních i venkovních lezeckých stěn, které jsou pro naše lezecké začátky naprosto ideální. Ostatně první lezecké krůčky je rozhodně vhodné a bezpečné realizovat na vnitřních stěnách a těch nejnižších stupních lezecké obtížnosti, než se vydat rovnou na skálu (přestože by staří klasikové nesouhlasili a tahali by nás rovnou na písek, ale časy se zkrátka mění s tím, jak roste obliba lezení a dostává se k širokým masám). Mimochodem existuje dost početná komunita lezců, kteří se věnují výhradně indoor lezení a skály příliš nevyhledávají, přezdívá se jim „překližkáři“.
Kde se tedy nejlépe stát oním překližkářem začátečníkem? V České republice patří k mekce indoor lezení jednoznačně Praha se svou širokou nabídkou lezeckých stěn, ale takových sportovišť je po celém Česku celá řada. Šikovnou pomůckou pro vás může být přehled lezeckých stěn na tomto odkazu: http://www.lezeckestenyvcr.cz/prehled-lezeckych-sten
Jak a s kým začít?
Možnosti jak a s kým začít se nabízí minimálně dvě. Jednak se ve vašem okolí může nacházet pár kamarádů a známých, kteří se lezení už nějakou dobu věnují a rádi vás do tohoto sportu uvedou, nebo můžete využít nepřebernou škálu různých lezeckých kurzů, kde si vás do parády vezme přímo lezecký instruktor a výuka bude probíhat více systematicky a metodicky. S ohledem na vaši bezpečnost doporučujeme využít služeb instruktora s odpovídající licencí, než dobře míněnou přátelskou pomoc kamarádů.
Jaké potřebuji vybavení?
K tomu, abyste si vyzkoušeli, jestli je pro vás lezení vhodné nebo vás bude vůbec bavit, nemusíte investovat do žádného vybavení. Stačí si na stěnu vzít nějaké sportovní oblečení — tričko, kraťasy, legíny, volnější tepláky nebo outdoorové kalhoty a zbytek si půjčíte. V kurzech budete mít k dispozici za drobný poplatek sedací úvazek (sedák), lezecké boty (lezečky), karabinu s jistítkem (ideálně klasický „kýbl“, „kyblík“), případně pytlík s magnéziem („maglajzák s mágem“). Inspiraci na lezecké vybavení najdete třeba u HUDY.
Ke svým prvním krůčkům nepotřebujete ani lano, to bude k dispozici přímo na stěně. Lze lézt také na samonavijáku, to však doporučujeme pod dozorem až po prvních zkušebních lezeckých cestách na laně, kde vás bude jistit nejlépe instruktor, abyste vůbec měli představu o tom, co lezení obnáší a že podstatnou roli ve vašem lezeckém tréninku bude hrát i psychika a možný prvotní strach z výšky.
Už od prvních začátků byste si měli vštípit jednu hlavní myšlenku — lezení by vás mělo především bavit. Strach, trápení v malých lezečkách, honění rekordů v těžkých cestách, které pro vás zatím nejsou vhodné, vyčerpání z přetrénování a hlavně frustraci z toho, že vám to zatím nejde, nechte stranou a hlavně se bavte!
V příští části si povíme něco blíže k výběru vlastního vybavení a také k základní technice lezení.
Česká republika
